Historie

Historie Lnářského rybářství

Král Karel IV. nabádal svého času české šlechtice k zakládání vinic, chmelnic a rybníků. Byl naším prvním ekonomem i ekologem, neboť jeho výzva by byla v dnešním pojetí chápána, jako výzva ke zvyšování hrubého domácího produktu a snižování schodku zahraničního obchodu za současného příznivého vlivu na životní prostředí. Lnářští vladykové jej poslechli a dobře udělali. Zjistili totiž, že rybník jim vynáší daleko víc, než stejná výměra zamokřené louky, a navíc je chrání proti povodním. Možná už měli jisté zkušenosti, protože jiné historické prameny tvrdí, že první rybníky na Lnářsku byly zakládány již okolo roku 1320. Ty ale měly spíše strategický význam. Dodnes je zachována část systému obranných rybníků u obce Lažany (dříve Enisovy Lažany) 8 km jižně od Blatné.

Za druhou etapu rozvoje zdejšího rybnikářství by bylo možno pokládat působení Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan na Lnářsku. Krčína sem měl údajně pozvat k rozšíření a zvelebení zdejší rybniční soustavy Volf Novohradský z Kolovrat – majitel lnářského panství v letech 1577-1617. Lnářské rybníky jsou převážně průtočné, na rozdíl od třeboňských, které jsou napájeny důmyslným systémem stok. Z lnářských rybníků mají obtokovou stoku např. rybníky: Nový, Divák, Struhový a právě tyto stoky jsou pravděpodobně dílem Krčínovým.

Největší rozmach zaznamenalo lnářské rybnikářství v letech 1745-1802, kdy na Lnářích sídlila hrabata ze Sweerts-Sporcku. V té době bylo na Lnářsku 365 rybníků, stejně jako dní v roce. Sporckové byli astrologové a proto v roce přestupném nechávali napouštět rybník 366-tý (Malý Újezdský). Z jižního Německa přivezli do Čech plemeno kapra, který byl téměř bez šupin. Protože se leskl jako zrcadlo, dostal název „Špíglák“.

Druhá polovina 19. století Českému rybnikářství nepřála. Poklesla cena ryb a naopak vzrůstala poptávka po vlně. Což mělo za následek rušení rybníků a jejich přeměnu na pastviny. Na přelomu 19. a 20. století působil na Lnářském panství Ing. Dr.h.c. Theodor Mokrý – vynikající lesní a vodní hospodář. Během jeho působení se počet rybníků stabilizoval na 100. V roce 1907 začal Theodor Mokrý s výběrem kapřích jedinců s modrofialovým zbarvením kůže. Po 14 letech se mu podařilo vyšlechtit nové plemeno, které proslavilo lnářské rybnikářství. Tento kapr, pojmenovaný „Lnářský modrák“, měl vynikající užitkové vlastnosti: velmi chutné maso, vysoké tělo pokryté jemnou kůží modré barvy a byl zcela bez šupin. Odborným kruhům byl představen na celostátní hospodářsko-lesnické výstavě v Praze v roce 1921. Do prostorných akvárií před výstavní pavilon byly umístěny různé věkové kategorie jak lnářského modráka, tak i původního kapra. Lnářský velkostatek byl za tuto exposici vyznamenán státním diplomem. Theodor Mokrý a lesní správce Václav Pecka – pozdější nástupce Mokrého – byli poctěni diplomem Zemědělské rady. Z této doby pochází známý slogan: „Malá hlava, hodně masa, správná lnářská kapří rasa“. Lnářský modrák byl na druhé straně rybou poměrně choulostivou. Pro svoji jemnou kůži byl citlivý na teplotu vody a při jejím poklesu přijímal méně potravy. Jeho růst do tržní velikosti trval o rok déle než u ostatních kapřích plemen. Rovněž nesnášel mechanizovanou manipulaci, která byla součástí pozdější velkovýroby. Proto byl v padesátých letech z chovu vytlačen odolnějšími plemeny.